Ivo o včelách a medu

Včely reagují na přírodu kolem sebe

Rozhovor s Ivo Pardusem o medu, který nám do Kosího zobu dodává, krásně vystihuje citát Jana Ámose Komenského. Ten kdysi řekl, že se z včelařství naučil přírodu více znáti a více milovati, než z mnoha knih učených. Příjemně se usaďte, ponořte lžičku s medem do svého oblíbeného čaje a přečtěte si příběh skutečného medu.

Ivo, v obchodě máme tvůj med. A tak nás moc zajímá, jak jsi se k včelaření vlastně dostal?

Vyrostl jsem v rodině, kde se včelaří. Od svých patnácti jsem se staral o kvalitu medu, stáčení a design obalu. Do té doby se o včely staral hlavně děda, já jen příležitostně nahlédl do včelstva. Protože jsem v tom vyrůstal, měl jsem přirozeně zažité základy. Třeba včelařskou terminologii: co je matečník, loučky i trubčina. Rozeznal jsem kasty včel: matku, dělnice a trubce. Ale o životním cyklu včel jsem věděl pramálo. V roce 2010 jsme si s dědou slíbili, že mu budu další rok pomáhat víc a vše se přiučím. Děda ale náhle za tři měsíce zemřel. Možná to tak mělo být. Na vše jsem si totiž musel přijít sám, najít vlastní postupy a přístup ke včelám.

Jak jsi to tehdy zvládl?

S babičkou jsme se rozhodli, že se do toho pustíme a začali jsme včelstva obhospodařovávat. Slíbil jsem to dědovi, tak to nešlo jinak. První rok nám trvalo i 2 hodiny, než jsme se postarali o včelstvo. Ale díky tomu, že jsme měli rovnou 40 včelstev, jsme se rychle učili a i práce se zrychlovala. Začal jsem navštěvovat debaty a přednášky o včelách, abych se o jejich životě dozvěděl víc a s mamkou jezdil na semináře o kvalitě medu do Výzkumného ústavu včelařského v Dole. Taky jsme posílali med na rozbory a do soutěží.

A mě včelaření začalo opravdu bavit. Od včel se učím. Vše dělají v předstihu.  Například od zimního slunovratu začíná matka klást vajíčka, aby mělo včelstvo dostatečný počet dělnic na léto.Fascinuje mě společné vědomí celého superorganismu (jak nově včelstvo nazýváme).

Zní to, jakože rodina hraje ve tvém včelaření velkou roli…

To rozhodně. Zvládli jsme to díky tomu, že nás práce ve včelách sbližuje a jsme rádi, že můžeme čas trávit společně. Babička se mnou chodí do včel, je při ruce a urychluje práci. Připravuje potřebné věci a vše čistí. Radíme se spolu, jak včelstvo zaopatřit. A doma vytáčíme med všichni.  Povídáme si, posloucháme hudbu a přitom pracujeme. Nejrychlejší na odvíčkování plástve je mamka. Občas přijde na pomoc teta, čas od času se někdo zaučuje. Práce v medárně začala bavit i brášku Páju, který rád stačí med nebo odvíčkovává.

Je včelaření ve vaší rodině tradiční?

Ano, začala s ním moje prababička Růžena Pardusová, někdy v padesátých letech. Měla pět včelstev a můj děda je rozšířil o další stanoviště. Díky tomu máme pevné základy, na kterých se dobře staví. Mám brášku v první třídě, i jemu se snažím trpělivě předávat informace o včelách a chodit s ním do včel.

Jaké postupy sis vymyslel sám?

Každý rok se o včelstva starám trochu jinak, analyzuji jaké měly moje zásahy ve včelstvu dopady a podle toho je opakuji nebo ne. Rád čtu články o kontaminaci včelích produktů. Důsledkem toho obměnuji co nejvíce vosk ve včelstvu na panenský a mnohem více vyvařujeme staré plásty. Mezistěny na nové plásty následně necháváme vyrábět jen z našeho panenského vosku nebo z víček, to je vosk nejméně kontaminovaný pesticidy z životního prostředí a z léčiv.

Léčíme také zcela jinak, používáme jen kyselinu mravenčí a šťavelovou, které jsou povolené i v bioprovozech. Ale i tak jich používáme co nejmenší množství a to hlavně v období, kdy by včelstvo nemělo vzhledem ke geografickým podmínkám, již klást. Do včelstva se snažím chodit co nejméně a dát mu vlastní prostor. Ale to praktikoval už i děda a začínajícím včelařům radil, ať si pořídí raději rovnou pět včelstev a moc se v nich nehrabou, že potřebují hlavně klid…

Souvisí včelaření s výběrem tvého studijního oboru?

Se zájmem o včely přišel i zájem o krajinu. Vážím si víc čisté přírody, vzrostlých stromů a bohatosti druhů. Proto jsem si vybral obor aplikovaná ekologie, kde se dozvídám víc o souvislostech v přírodě. Včely mi při studiu pomáhají, vždy si teoretické formulace prakticky vysvětlím na včelách, kterým rozumím a hned to lépe pochopím. Přípomíná mi to ekoložku Jane Goodall, která si našla cestu k přírodě přes primáty. Myslím i na fotografa George Karbuse, který se k přírodě dostal díky delfínům v Irsku. Mě se to podařilo přes včely. Možná je to i proto, že si včely zachovaly svojí divokost a nejsou ochočené. Přál bych každému, aby to přiblížení k přírodě zažil.

Co máš na péči o včely nejraději a co nejméně rád?

Nejvíc mě baví pozorovat, jak včely reagují na přírodu kolem sebe. Za dva roky budeme osazovat pole a vznikne tam naše čtvrté stanoviště včelstev. Tam více uvidím, jak příroda reaguje na přítomnost včel a vyvíjí se. A nejméně mě baví tahat těžké nástavky medu.Možná i proto se neorientuji na výnos, ale na to, aby byly včely zdravé a měly čisté prostředí ve kterém žijí (to je hlavně vosk). Když více staví nové voskové plásty, výnosy jdou dolů, ale pro zdraví včel i kvalitu medu je to nezbytné.

Máš nějaký oblíbený recept z medu?

Med jím skoro každý den v kaši z vloček z pšenice jednozrnky. Tu uvařím, přidám jogurt nebo tvaroh, dýňová semínka, slunečnici, rozemletý len a podle chuti zaliji medem.

Utužuje podle tebe med zdraví?

Myslím, že med je nejlepší věc, čím si člověk může osladit život. Ale jako se vším, nic se nemá přehánět. Med jím jen jednou denně ke snídani, víc ne a někdy si dám i pauzu.

V medu se přirozeně vyskytují různé druhy pylů, proto by měl člověk jíst med ze svého okolí. Díky tomu si totiž lépe zvyká na alergeny ve svém okolí. Dříve jsem měl silnou alergii na pyl, tak jsem ho v únoru žačal jíst preventivně. Začal jsem na dávce, která se vešla na špičku nože až jsem se dopracoval na celou lžičku. A to mi alergii vyléčilo!

Je důležité si uvědomit, že med by se neměl rozehřívat. Jedním ztekucením se aktivita enzymů sníží jako jedním rokem skladování. Cukry se rozloží na jedovaté sloučeniny. Proto je důležité si zvyknout i na medy z našich zeměpisných šířek, které přirozeně krystalizují a neničit tak vzácnou potravinu rozehříváním.

V čem by si řekl, že je tvůj med jedinečný?

Náš med je prostě med. Jedinečný je náš citlivý přístup ke včelám a následně k medu, který dovoluje vyniknout chuti a kvalitě. Léčíme co nejméně a látkami, které se neukládají do vosku. Než nějakou léčivou látku použiji, hodně přemýšlím, jaký může mít dopad. Vosk co nejčastěji obměňujeme, abychom mohli mít zdravé včely i čistý med.

Med vytáčíme vyzrálý, aby byl dlouho trvanlivý. Vytočený med skladujeme jen v nerezu a po vyčeření ho hned stáčíme do sklenic, kde začíná krystalizovat. Tím, že med stáčíme hned po vyčeření se vyhneme krystalizaci, která znemožňuje plnění a níčí med. Díky tomu si můžeme dovolit med skladovat v dražším nerezu, protože nádoby točíme a nepotřebujeme jich takové množství.

U medu jsem si uvědomil, že nejdůležitější na produktu je ten, kdo ho zpracovává. Proto se i my doma snažíme znát lidi, od kterých máme potraviny. Rádi kupujeme kozí sýry u paní Lochové u Sedlčan, mléko od pana Bednáře z Hradištka, zeleninu od známých. Takové jídlo líp chutná. I proto jsem rád za Kosí zob, kde nakupujeme věci, na které nemáme v okolí farmáře.

Pro Kosí zob připravila Magdalena Hronová